BLOG: Rituály kočičího božstva, bez kterých by jejich ani můj den nebyl kompletní

Každý máme svoje rituály, bez kterých se neobejdeme nebo které nám alespoň navozují příjemné pocity – ať už je to ranní káva, cvičení, horká vana nebo vydatná a poklidná snídaně (popř. jiné jídlo). Třeba já mám rituálů hodně. Čím víc si jich vytvořím, tím uspořádanější život mám (alespoň mám ten pocit). A moje kočky je také mají. U nich to ale s uspořádaným život nemá vůbec nic společného…

Mikešovým oblíbeným rituálem je, že když se ráno nudí a my, dvounožci, ještě nejsme vzhůru, začne se dobývat do skříně nebo drnkat do žaluzií. Ví totiž, že nám to leze na nervy a že ho budeme okřikovat do té doby, než se úplně probudíme, vstaneme a dáme mu konzervu. Nejméně potěšující na tom je, že Nutella to od něj odkoukala, takže… dobrý ráno všem vespolek!

Co se ranní konzervy týče, to je taky rituál. Spočívá v tom, že já nebo přítel se snažíme vzít misky do kuchyně, umýt je, naplnit a vrátit na místo bez toho, aniž bychom se přerazili o nedočkavé kočky vytrvale kroužící kolem našich nohou. Doplňte si zvuk (míííí, míííí, mňáááá, mňáááá), sníženou viditelnost kvůli zalepeným očím a spánkem ztuhlé končetiny a máte to kompletní.

Nutelliným oblíbeným rituálem je hra na „jsem strašně roztomilá a chci se mazlit ve chvíli, kdy máš nejvíc na spěch“. Nejideálnější čas na takovýhle rituál je ve chvíli, kdy vím, že už teď budu dobíhat autobus do práce, sprintuju po bytě ve snaze vzít si všechno důležité a při tom přeskakuju pískající Nutellu intenzivně toužící po pomazlení. Přiznávám, že už několikrát byla tak roztomilá, že mi z toho ujel autobus.

Ale rituál našeho kočičího božstva, který mám ze všeho nejradši, je ten, když si ke mně ráno místo dobývání se do skříně lehnou a předou tak, až drnčí postel. To jsou chvíle, kdy jsem vděčná za všechny jejich rituály i se všemi těmi chlupy, které vytrvale trousí všude kolem sebe.

Tagy: