Záchrana chrtů nejen z Číny: „Hledáme domovy psům odsouzeným k smrti.“

Měsíce plánování, boj s úřady i s aerolinkami, zdravotní komplikace i technické problémy – to všechno potkalo Lucii Pastierovou, která se rozhodla zachránit tři chrty z čínského pekla. Podle údajů z roku 2016 je v Číně každý rok zabito kvůli masu okolo 10 milionů psů. O jeden milion více pak bylo podpisů pod peticí, kterou ochránci zvířat vyzvali organizátory festivalu psího masa k jeho zrušení.

Lucie, které chrti učarovali, sleduje už několik let činnost britské organizace Candy Cane Rescue. Ta se zaměřuje na záchranu chrtů právě z Číny. O jejím úspěchu a stovkách zachráněných psů jsme psali ZDE. „Podporovala jsem je alespoň finančními příspěvky, ale po zhlédnutí několika hrozných videí, jak na čínských jatkách zachází se psy, mi začalo vrtat hlavou, jestli není možné pomoci i jinak,“ vypráví Lucie Pastierová. Organizaci Candy Cane Rescue kontaktovala a i přes zpočátku obtížnou komunikaci se s nimi domluvila na spolupráci. Výsledek? „Díky dobrým lidem z česko-slovenské chrtí komunity byli nakonec z jednoho zachráněného chrta tři.“

Letenka z pekla

Luciina cesta za záchranou třech psích duší byla dlážděná jednou komplikací za druhou. Všechno začalo tři dny před odletem, kdy jí čínská ambasáda odmítla dát vízum. Nakonec se na konci února 2019 vydává na cestu, aby ve Vídni zjistila, že jí aerolinky nepustí na palubu. Oproti tomu byly obstrukce na letišti v Pekingu a v hotelu jen drobnou komplikací. Tím to ale skončit nemělo. Přichází zpráva, že potřebné dokumenty pro chrty jsou dražší a následuje další o napadení jednoho z převážených psů. Zranění je vážné, musí na operaci. Vzít za něj náhradníka nepřichází v úvahu, musí sedět čip i všechny dokumenty. Ošetřený pes dostává obleček, aby zašitá rána nebyla vidět a Lucie se za pomoci pracovníků z tamního útulku vydává na letiště.

„Tři hodiny před odletem, kdy jsem naivně doufala, že už se nemá co pokazit, jsme museli rychle vymyslet co s jedním ze psů, kterému nešel načíst čip. V tom případě totiž nemohl vycestovat. To byl moment zoufalství, protože hrozilo, že se na cestu nebudou moci vydat rovnou dva psi – jeden s nečitelným čipem a druhý po operaci,“ popisuje situaci Lucie. I přes tohle všechno se povedlo takřka nemožné a tři chrtí kluci se dostali do Česka a to i díky čínským zachráncům. „Jakkoliv je Čína jako celek známá příšerným zacházením se vším živým, potěšilo mě, že je tam zároveň hodně lidí, kterým osud psů z jatek není lhostejný a pomáhají jim. Dobrovolníci z útulku, které jsem potkala, byli velmi milí a starostliví a opravdu je obdivuji za náročnou práci, kterou tam odvádí. Často zachraňují psi ze situací, kvůli kterým by měl běžný člověk noční můry,“ dodává Lucie.

Místo smrti do adopce

Záchrana trojce čínských chrtů byla možná i díky organizaci Chrti v nouzi, která se jich ujala a nyní je bude dávat do adopce. „Hledáme domovy psům, kteří jsou skutečně odsouzeni k smrti a adopce je v tomto případě jejich jedinou šancí na život, bez jakéhokoliv přehánění. Například v Irsku nejsou útulky, jak je známe u nás a v dog poundu, což je oficiální likvidační stanice, má „nepotřebný“ pes čas pouze týden. Pokud se jej nikdo neujme, je utracen,“ popisuje praktiky za hranicemi Jolana Juříčková z Chrtů v nouzi. Dodává, že jejich organizace psy pouze nedováží, ale snaží se také pomáhat v zemích, kde je otázka „nepotřebných“ chrtů velkým problémem. Kromě Irska se jedná také o Španělsko, kde jsou takto nepotřební galgové a podencové krutě usmrcováni.

„Jsem přesvědčena, že každý z nás má právo si vybrat komu a jak chce pomoci. Ať už pomáháme lidem, dětem zvířatům nebo přírodě. Důležité je, že to děláme! Hranice státu by v tomto případě neměly hrát roli. Navíc náš spolek pomáhá i chrtům, kteří se dostali do nesnází i v Česku, nebo třeba na Slovensku. I těm hledáme nové domovy,“ doplňuje Jolana Juříčková. Naráží tak na příležitostné kritiky, kteří poukazují na potřebu pomáhat hlavně v Česku. „Problém s těmito adopcemi mají z větší části lidé, kteří sami žádného psa nemají a nikdy by neadoptovali ani psa z Česka,“ míní Juříčková.

Tagy: