• Domů /
  • Aktuality
  • /
  • Soukromé chovy velkých šelem: Je Česko množírnou nebo „jen“ zemí chovatelů?

Soukromé chovy velkých šelem: Je Česko množírnou nebo „jen“ zemí chovatelů?

Česko - chovatelů ráj. Bez hranic a bez vymahatelných náprav v případě problémového chovu.

Třiatřicetiletý chovatel přivezl prvního lva do Zděchova na Zlínsku v roce 2016. Bez povolení postavil na rodinném pozemku kotec s výběhem, který neodpovídal nařízením. S chovatelem měla problém Krajská veterinární správa i místní obyvatelé, ale snaha úřadů lva odebrat vyšla na prázdno. Ke lvovi navíc přibyla mladá lvice. 5. března 2019 našel otec majitele zvířat svého syna mrtvého ve lvím kotci. Policie poté spolu s přivolanými odborníky obě zvířata z bezpečnostních důvodů usmrtila. Tragická událost otřásla celým Českem. A rozdělila ho na dva tábory. Chovat velké šelmy doma – ano či ne?

Na jedné straně výpovědi o splněném snu, laskavém srdci a nepřejících lidech, na straně druhé nevyhovující podmínky chovu a dlouhodobé střety s úřady, které se marně snažily dospělého lva odebrat. „Lvi byli v malé dřevěné boudě, která měla jen lehkou konstrukci, takže absolutně nesplňovala chovatelské ani bezpečností parametry. Vstupní dveře vypadaly spíš jako interiérové a samec lva k nim měl zevnitř přístup,“ popsali zaměstnanci ZOO Zlín. To, že divokou šelmu lidé drží v prostorech, které neodpovídají normám, není dnes nic výjimečného. Lvíče si může koupit na internetu každý, kdo má dostatek financí. „Velkým problémem je, že chovatelé si často pořídí zvíře a teprve poté žádají o povolení k chovu druhu vyžadující zvláštní péči. Pokud nejsou podmínky pro chov odpovídající, je velký problém zvíře umístit do vhodných podmínek,“ osvětluje problematiku bývalá inspektorka Krajské veterinární správy (KVS) Jiřina Sedláková.

Svítá zvířatům na lepší časy?

A proč je pořád řeč o vyhovujících podmínkách? „Nelze pominout fakt, že pokud není náročný chov náležitě zabezpečen, může docházet k týrání zvířete. Při chovu zvířat vyžadujících zvláštní péči jsou zvýšeny nároky na zajištění bezpečnosti zvířete i chovatele, například z důvodu možnosti špatného odhadu chování zvířete, zvýšené agresivity z důvodu nedostatečného zaměstnání zvířete nebo agresivity při podávání potravy, v době sexuální aktivity nebo při péči o mláďata, a to zejména při chovu v malém prostoru,“ upozorňuje Sedláková. Jenže – podmínky, které by velké šelmy měly mít, nejsou nařízeny, pouze jsou doporučeny. A na to hřeší jak soukromí chovatelé, tak provozovatelé tzv. mazlících zoo.

„Pokud chovatelé chovají zvíře v nevhodných podmínkách, může KVS dát návrh zvláštního opatření – zajištění náhradní péče pro zvíře. U velkých kočkovitých šelem je to velký problém, není kam tato zvířata v náhradní péči umístit. Náklady náhradní péče má povinnost hradit původní chovatel, ovšem často nelze tyto náklady vymoci a náhradní péči hradí obec s rozšířenou působností, která náhradní péči nařídila. Z tohoto důvodu není návrh KVS na náhradní péči obcí s rozšířenou působností přijat,“ popisuje Sedláková úskalí legislativy.

Problém s tím, kam odebrané velké kočky umístit, by měl být brzy vyřešen. „Máme značný zájem na koncepčním řešení dosavadních problémů s umísťováním odebraných velkých šelem a klademe si za cíl co nejdříve zajistit odpovídající kapacity záchranných center k zajištění řádné péče pro tato zvířata,“ uvedlo ministerstvo životního prostředí. Zpřísnění legislativy v otázce chovu šelem bychom se pak měli dočkat na začátku roku 2020. Podle ministerstva zemědělství by měl být konec s venčením velkých šelem na vodítku a konec bude také přímému kontaktu zvířat s veřejností.

„Bude mimo jiné zakázáno, a to i v zoologických zahradách s licencí, umožnit fyzický kontakt se zvířaty osobám odlišným od chovatele, s výjimkou veterinárního lékaře, osoby provádějící odchyt a přepravu zvířat, osoby blízké a zaměstnance chovatele. Návrh tedy předpokládá zákaz ‚kontaktních zoo‘, kde se lidé můžou, obvykle za poplatek, mazlit se zvířaty,“ vysvětluje mluvčí ministerstva zemědělství Vojtěch Bílý. Zakázán bude také předčasný odběr mláďat od matky a každý chovatel bude muset nově absolvovat speciální kurz a své znalosti v oblasti chovu dokázat. Otázkou je, jak bude novela zákona dodržována, když ani současné znění zákona není pro soukromé chovatele směrodatné.

Soukromé chovy velkých šelem: Je Česko množírnou nebo „jen“ zemí chovatelů?
Mazlení s koťaty divokých koček přináší řadu rizik - především pro zvířata samotná.

Mazlením k týrání: Jak je to dnes?

Podle údajů Agentury ochrany přírody a krajiny České republiky (AOPK ČR) je na území Česka chováno zhruba 250 lvů, 180 tygrů a 140 pum. Drtivou většinu z nich najdete právě v soukromých chovech a tzv. kontaktních nebo mazlících zoo. V obou případech nemusí mít provozovatel žádnou specializaci ani kvalifikaci k chovu těchto zvířat. O tom svědčí i řada nevyhovujících zařízení, ve kterých jsou šelmy po celém Česku drženy. Zdá se tedy, že je to jen otázka peněz. A ty se na divokých zvířatech dají ve zmíněných mazlících zoo i dobře vydělat. „Aby mohli nalákat návštěvníky na kontaktní zvířata, začínají samozřejmě mláďaty a ta musí někde brát. Takže počet narůstá. Otázka je, co je s těmi staršími zvířaty, které už nejsou tak manipulovatelné a se kterými už kontakt nepřichází v úvahu,“ říká Silvie Ucová z oddělení mezinárodní spolupráce AOPK ČR, která pracuje pro vědecký orgán CITES. K této otázce se ještě vrátíme.

Na konferenci o právech zvířat, která se v režii organizace Home 4 Pets uskutečnila jen pár dní po incidentu na Zlínsku, zaznělo z úst ředitele pražské zoo Miroslava Bobka, že tzv. mazlící zoo se mezi zoologické zahrady rozhodně počítat nedají. A to jak kvůli zacházení se zvířaty, tak kvůli často nevyhovujícím podmínkám a pochybným praktikám. „Naprosto se to nedá srovnávat s prací lidí a zoologů v profesionálních zoologických zahradách, kde jsou čisté druhy, vedou se plemenné knihy, jsou tam plemenné programy. Zvířata se v nějakém kontextu množí mezi sebou a třešničkou na dortu jsou reintrodukční programy (navracení zvířat do volné přírody, pozn. red.), které jsou u velkých koček v počátcích. To je profesionální chov s nějakou koncepcí, vědecky zaměřený a ten má z mého úhlu pohledu pro tu přírodu význam. Soukromý chov těchto zvířat ne. Je vůbec otázkou, jaký je budován vztah návštěvníků mazlících zoo k přírodě a zvířatům, když je to na téhle bázi,“ doplňuje Ucová z AOPK ČR.

Naráží na fakt, kdy jsou divoká zvířata prezentována jako domácí mazlíčci a často jsou k nim podávány nepřesné nebo nepravdivé informace. A to jak o jejich druhu, tak o tom, jak se do zařízení dostala. „Z našeho pohledu není adekvátní to, aby se mláďata odebírala cíleně už ve věku několika málo dní či někdy přímo po porodu za tím účelem, aby byla krotší k člověku a bylo možné je poskytovat návštěvníkům k mazlení. Většinou se návštěvníci v těchto zařízeních dozvědí, že se samice o mláďata nechtěla starat nebo že je zachránili od jiného chovatele. Tato tvrzení se však vůbec nemusejí zakládat na pravdě,“ popisuje praktiky mazlících zoo Patrice Čechová z oddělení mezinárodní spolupráce AOPK ČR.

Česko jako množírna nejen domácích zvířat

A kde se všechna ta mláďata, se kterými se lidé mazlí, berou? Je zaznamenán případ, kdy je v dokladech k chovu u jednoho chovatele (obchodníka s velkými kočkami a zároveň dodavatele mláďat pro tato zařízení) uvedeno, že jeho tygřice měla během deseti měsíců tři vrhy (celkem deset mláďat). Podle platné legislativy by něco takového u psa nebo kočky bylo nemyslitelné. U divokých šelem to ale zákon nijak nereguluje. Nehledě na to, že zvířata se množí takřka bezhlavě. Vznikají tak kříženci, kteří když odrostou svému kotěcímu věku, končí neznámo kde. „Teoreticky by měly být všechny šelmy dohledatelné,“ vysvětluje Ucová z AOPK ČR. „Pokud bychom chtěli vědět, kde skončilo třeba nějaké mládě narozené v roce 2017 v konkrétním zařízení, museli bychom přesně vědět, které mládě to je podle registračního listu. V některých případech ale majitelé nedodržují předpisy CITES, co se týče povinné registrace jedinců, a změny nehlásí.“

Případ chovatele a provozovatele zooparků Ludvíka Berouska ukázal jednu z variant, jak dospělé velké šelmy mohou skončit. Samotný chovatel totiž měl být členem organizované skupiny, pro kterou dodával mrtvé tygry. Preparátor Miloš Hrozínek z nich pak připravoval produkty používané v tradiční čínské medicíně. Berousek s tvrzením nesouhlasil a prohlásil, že jeho tygři jsou bastardi a rozhodně to nejsou zvířata z volné přírody. „To zvíře bylo u mě narozené, bylo z mého chovu, a když to zvíře uhyne, mám výjimku, mohu kůži i orgán z něj použít,“ uvedl u soudu. Narazil tak na to, co řada zastánců soukromých chovů používá jako jeden z opěrných bodů v diskuzích s odpůrci – soukromé chovy podle nich pomáhají zachránit druh. Má to ale pro divoká zvířata smysl?

„Smysl to má pro majitele zvířat, kteří na nich vydělávají. Smysl pro ochranu přírody to nemá žádný. To jsou zvířata, která se nikdy nebudou nikam vracet, ani jejich potomci, protože to jsou kříženci různých poddruhů tygrů. Naopak to může mít negativní vliv, protože pokud se dostávají výrobky z těchto odchovaných tygrů na černý trh, tak to jedině sytí a stimuluje dál poptávku, která je obrovská. A znova se kolem toho rozjíždí nelegální obchod v zemích, kde tygři žijí a kde jsou zabíjení ve volné přírodě. Takže chování v zajetí může být na škodu zvířatům žijícím ve volné přírodě,“ osvětluje paradox soukromého chovu „pro záchranu“ Silvie Ucová. Podle jejího názoru by se Česko dalo označit za množírnu velkých koček.

Věda jménem reintrodukce

„Proces, při němž člověk navrací vyhubená zvířata do míst, kde dříve volně žila, se nazývá reintrodukce. Tímto způsobem byli rysi navráceni do mnoha evropských zemí, kde byli v průběhu 19. a 20. století vyhubeni. Na reintrodukcích rysů do Alp a jejich širšího okolí se podílela především ostravská ZOO a její tehdejší pracovník Ludvík Kunc,“ stojí na stránkách www.selmy.cz, které se zabývají velkými kočkami u nás. K reintrodukci se schyluje i u velkých šelem chovaných v zoologických zahradách, které jsou členy WAZA, tedy Mezinárodní asociace zoologických zahrad a akvárií. Jde o velmi složitý a náročný proces. Vědci musí totiž dojít k přesné shodě genofondu zvířete, které se má vrátit zpět do přírody s genofondem těch, které se tam už vyskytují. Z toho důvodu není možné vracet zpátky do přírody křížence, kteří se nachází v soukromých chovech.

K přínosu soukromých chovů se vyjádřila i Patricie Čechová z AOPK ČR. „Ve srovnání se zoologickou zahradou nemají žádný přínos. Nemají přínos pro ochranu druhu a vzhledem k jejich filosofii, jak vedou svá zařízení, tak nemají ani dobrý přínos pro osvětu,“ naráží Čechová na často zcestné informace, které se objevují v kontaktních zařízeních na informačních tabulích a na zacházení se zvířaty. „Ani předčasný odběr mláděte, pokud je oprávněný, nedává právo majiteli k tomu, že bude mládě dávat za úplatu pomazlit návštěvníkům – v prověřených zoo se toto neděje. Všeobecně by se dalo říct, že zařízení, které nabízí svá mláďata volně k pomazlení návštěvníkům, není solidní zařízení. Pro mláďata není přirozené, aby v takhle útlém věku šla z ruky do ruky, nejsou to domestikovaná zvířata. Při takovém zacházení může být také ohrožena jejich imunita, která ještě není zcela vyvinutá,“ osvětluje Čechová.

Jak to v takové mazlící zoo vypadá se můžete podívat v naší GALERII.

 

Gabriela Zvonková

Soukromé chovy velkých šelem: Je Česko množírnou nebo „jen“ zemí chovatelů?
Návrat divokých zvířat chovaných v zajetí do volné přírody je velmi obtížné i pro prvotřídní zoo. Ale ne nemožné.