Držka jako pilný student. Zdroj: Kateřina Hadrabová
„Nestíhám“ se už spolehlivě zabydlelo mezi mými deseti nejpoužívanějšími slovy. Zrovna teď, při psaní tohoto blogu, praktikuji obvlášť osvědčenou kombinaci „nestíhám“ a „prokrastinuji“. Zkouškové klepe na dveře a psát blog je proto jednou z nejlepších záminek, proč ta skripta ještě aspoň chvíli neotevřít. Jenže to bych nebyla já, abych si i v mém oboru studia nenašla téma ze všech nejoblíbenější – zvířata a jejich ochranu.
„Nestíhám“ se už spolehlivě zabydlelo mezi mými deseti nejpoužívanějšími slovy. Zrovna teď, při psaní tohoto blogu, praktikuji obvlášť osvědčenou kombinaci „nestíhám“ a „prokrastinuji“. Zkouškové klepe na dveře a psát blog je proto jednou z nejlepších záminek, proč ta skripta ještě aspoň chvíli neotevřít. Jenže to bych nebyla já, abych si i v mém oboru studia nenašla téma ze všech nejoblíbenější – zvířata a jejich ochranu.
Na jednom ze seminářů k předmětu Evropská integrace se mnou byl i Držka. Občas, když obzvlášť nestíhám, stavím se cestou z práce doma, popadnu psa a na výuku holt spěchá se mnou. Protože mám samozřejmě toho nejúžasnějšího psa na světě, lehne si ve škole (stejně jako v kanceláři, v restauraci nebo ve vlaku) k mým nohám a dělá tu nejlepší možnou reklamu všem adopťákům – je strašně hodný. Evropská integrace, na které dělal Držka čest adopťákům naposledy, je jeden z mých nejoblíbenějších předmětů, když pro nic jiného, pak pro skutečnost, kterou jen tak mezi řečí prohodila jedna má známá, angažující se v ochraně zvířat už desítky let: to EU nám přinesla ochranu zvířat do našich zákonů.
Ilustrační foto
Ilustrační foto
Věděli jste, že koncept ochrany zvířat je zakotven už v zakládajících listinách EU, které mj. zvířata definují jako cítící bytosti?
Napříč evropskými zeměmi jsou obrovské rozdíly. Vidět průměrný německý útulek ve čtyřicetitisícovém městě, kde se počet psů sotva kdy přehoupne přes 10, a kde je dobrovolníků a venčitelů víc, než čtyřnohých svěřenců, je úplně odlišná zkušenost, než vidět zubožené potulné psy v ulicích rumunských měst. Já viděla obojí. Přesto je pro mě stále neuvěřitelné a úžasné, že kdykoli se mi zachce, můžu Držkovi sbalit batůžek s granulemi a PetPasem a vyrazit do kteréhokoli z 27 států, kde možná ne vždy budu rozumět řeči, ne vždy mi bude chutnat jídlo, ale vždycky budu mít jednu jistotu: i tenhle stát a jeho nejvyšší autority uznávají aspoň základní legislativní pravidla pro to, jak zacházíme se zvířaty. Jsme totiž v Evropě.
Podrobnosti o evropském přístupu k ochraně zvířat v minulosti i dnes najdete zde: Background paper: Animal welfare in the EU
#nekupujadoptuj
