• Domů /
  • Aktuality /
  • Křičet nemohou, ale bolest cítí: Jak to vypadá v rybím velkochovu?

Křičet nemohou, ale bolest cítí: Jak to vypadá v rybím velkochovu?

Křičet nemohou, ale bolest cítí: Jak to vypadá v rybím velkochovu?
Víte, odkud pochází ryby na vašem talíři?

Natěsnané v nádržích, bez možnosti chovat se podle své přirozenosti, nemocné a vystresované – i tak vypadají ryby ve velkochovech. A ty se často nijak neliší od velkochovů hospodářských zvířat. Z těchto tzv. akvakultur pochází více než polovina ryb snězených lidmi. Jak na svých stránkách uvádí organizace Compassion in world farming (CIWF), jen v roce 2015 se v Evropě odchovala v podvodních klecích jedna miliarda ryb.

V první řadě je třeba připomenout si často opomíjený fakt – ryby cítí bolest. Nemají hlas, aby vyjadřovaly svůj strach, radost či utrpení, ale jejich mozek dokáže detekovat bolest, zpracovávat emoce a jako každý živý tvor, i ryby mají touhu přežít. V akvakulturách mají být ale drženy na příliš malém prostoru. Třeba losos, který dorůstá i 75 centimetrů, má životní prostor o velikosti vany. Přitom jsou to ryby, které v přirozených podmínkách uplavou velké vzdálenosti. Nedostatek prostoru k tomu, aby se ryby mohly chovat přirozeně, vede k agresi, apatii a fyzickým poraněním. Váže se k němu navíc nedostatek kyslíku kvůli špatné kvalitě vody.

Křičet nemohou, ale bolest cítí: Jak to vypadá v rybím velkochovu?
Ryba se na souši dusí a velmi tím trpí. Než uhyne, může to trvat i hodinu.

Utopí se na souši

Když vytáhnete rybu z vody, je to pro ni stejné, jako kdybyste se ponořili pod hladinu. Jak je známo, ryba na souši nemůže dýchat a může trvat až hodinu, než se udusí. Tak vypadá jeden způsob porážky ryb ve velkochovech. Další je jejich ponoření do směsi ledu a vody, kdy ryby umírají ještě déle a led se jim dostává mezi žábry – což způsobuje bolest. „V Evropě se ve velkém chovají okouni a pražmy. Běžným postupem na těchto farmách je nasypat ryby do vody s ledem a nechat je umrznout – to je tak krutá praktika, že Světová organizace pro zdraví zvířat požadovala její zrušení. Podchlazení, ke kterému v tomto případě dochází, zpomaluje rybí metabolismus, takže ryby umírají déle, čímž narůstá jejich utrpení,“ popisuje na svých stránkách organizace CIWF. Mají také k dispozici nahrávku, na které jsou zachyceny ještě živé ryby balené do krabice a odesílané na trh.

Organizace poukazuje na to, že existují i humánní způsoby porážky, kdy se ryby nejdříve omráčí. Praktikuje se to na farmách v Británii a Norsku. Jenže vzhledem k tomu, že současná legislativa způsob porážky ryb přesně nestanovuje, v dalších zemích závisí zavedení britského způsobu jen na dobré vůli majitelů farem. Proto přišla organizace CIWF s kampaní za humánní usmrcování ryb v EU, do které se můžete zapojit i vy svým podpisem pod peticí.

Došlo i na kapra

V oblasti ochrany práv ryb se angažuje také organizace Hlas zvířat, která se zapojila do kampaně „Zachraň kapra“. Poukazovali v ní na zacházení s kapry při stánkovém prodeji před Vánoci a na podmínky, ve kterých ryby přežívají. V případě kaprů upozorňovala také organizace Compassion in world farming na odnášení kaprů domů v igelitkách s tím, že celou cestu se ryby dusí a zažívají velkou bolest. Všechno pak končí neodborným zabitím ryby. Obě organizace ale upozorňují na to, že utrpení a smrt může rybě způsobit i vypuštění do vodního toku. Kapr totiž nemá kvůli pobytu v sádkách dostatek energie na to, aby přežil zimu. Snaha zachránit tenhle novodobý symbol Vánoc před smrtí tak často jeho krutou smrtí končí.

A proč novodobý? Smažený kapr s bramborovým salátem se v kuchařkách začal objevovat až ve 20. století. Do té doby jeho místo zaujímal staročeský kuba z krup a hub. Kapři se na vánoční tabuli dostali poprvé v 19. století v rybníkářských oblastech.  

 

Gabriela Zvonková