Co a Kdo je Prima Mazlíček?

Ahoj všichni,

Já se jmenuju Tracy a spolu se svou ségrou Miu a Primou jsme se rozhodly založit tuhle super stránku PRIMA MAZLÍČEK. Tady vás budeme informovat o zvířátkách, která hledají domov nebo o těch, které domov díky nám našli. A do pomoci se budete moci zapojit i VY! Je tu totiž super interaktivní mapa, do které můžete nahlásit množírnu, nebo ztraceného pejska a mnoho dalších věcí, můžete podepisovat petice a navštěvovat zvířecí akce. Taky tu bude spousty soutěží pro vaše prima miláčky, a když si nebudete s něčím vědět rady, tak odborníci jako právníci nebo veterináři vám pomůžou online. Taky tady chystáme spoustu poučných článků. 

A proč jsme se vlastně rozhodly něco takového spustit? Protože jsme obě z útulku, ale našly jsme super rodinu a hrozně bychom si přály, aby takový parádní domov, jako máme my dvě, našlo víc pejsků a kočiček, hlavně ti, co si prošli něčím podobným jako my.
 

Něco málo o nás. Já se jmenuju Tracy a jsem psí holčíčka, nikdo pořádně neví, kdo byli moji psí rodiče, ale vypadá to, že nějaký chrt a asi černý labrador. Je mi něco okolo 4 let. To taky nikdo neví úplně přesně, ale paní doktorka to zkusila odhadnout pomocí zoubků. 

Moje ségra se jmenuje Miu, ale já jí spíš říkám Miuna, je to taková trošku namyšlená pražská kočka. I když na kočku je dost společenská, tak víte, jaké ony jsou. Prostě mají svou hlavu. Miuna má nejspíš kořeny z Dálného východu, vypadá to na Thajsko, kterému se dříve říkalo Siam. Takže je to taková ta béžovo černá číča s modrýma očima. Ale poslední dobou nám nějak ztmavla, takže to vypadá, že bude namixovaná stejně jako já. Je to ještě mláďátko, jsou jí teprve dva roky. 
 

A teď náš příběh a jak jsme se vlastně dostaly sem. Já si moc nepamatuju svoje narození a těch pár měsíců po něm, ale asi to nebylo nic moc veselého, jsem trošku takový ustrašený a uštěkaný blázen. Možná mi moji první rodiče dávali často na zadek, každopádně mě nechtěli a jednou po cestě nevím kam, vyhodili z auta. Byly mi asi tři měsíce a byl říjen jako teď, akorát ne tak hezký. Naštěstí jsem se dostala do super útulku v Chrudimi. Tam se o mě krásně starali a zkoušeli hledat domov. A ono se to povedlo hned po 14 dnech.

Takže jsem nemusela jako spousta jiných kámošů čekat moc dlouho. Hodně jsem tomu tedy přispěla já svým jedákem, protože moje adoptivní mamky říkaly, že si mě musejí vzít ony, protože tuhle sirénu by nikdo jiný nevydržel. Je teda pravda, že jsem jim dala zabrat už v autě. Chudák Barča (to je jedna z mých adoptivních maminek) byla celá poškrábaná. Já si totiž vzpomněla na to, co se mi naposledy v autě stalo a dlouhou dobu se mi v něm dělalo špatně. Teď už je ale všechno pryč, protože vím, že tahle rodina by mě nikdy neopustila. Taky je za to moc miluju a lásku jim dokazuju každodenně.

Miuna měla podobný příběh. Měla totiž zlomený ocas, špatné zuby i oči, takže by na ní majitelé moc nevydělali.  A tak ji jednou prostě hodili přes plot na cizí zahradu. Naštěstí ta zahrada patřila tetě Míše, která se stará o spousty opuštěných pejsků a kočiček. A protože jí moje mamky často vozí potřebné věci pro zvířátka a Baruš si přála kočku, bylo jasné, že se do ní zamiluje a odveze do Prahy. Z Miuny je tedy Pražačka. Vídáme se o víkendech a někdy je u nás na hlídání třeba i týden, když Baruš potřebuje třeba jet na hory. Já jsem totiž u mamky v Pardubicích v baráčku, potřebuju hodně běhat, to mám asi po chrtích předcích. Takže takhle tu spolu žijeme a teď i s vámi všemi, kteří nejste lhostejní k osudu zvířat!