• Domů /
  • Blog: Kokoblog
  • /
  • BLOG: Diagnóza pejskař (čoklíkářka)

BLOG: Diagnóza pejskař (čoklíkářka)

Píšu o kvokicích, supících a plonkovním krtkovi. Ale ten důvod, proč jsem se zjevila v dědině mezi poli, lesy, ohradami s krávami a koňmi, nejsou kvokice. Ten důvod je prostý. Jsem pejskař. To není jen tak nějaké slovo. Pejskař. To je diagnóza. Je to duševní choroba. Je to černá díra na peníze. Stát se pejskařem, to taky není jen tak. To si musíte projít určité fáze vlastnictví čokela, následně čokelů a pak už vám z toho jenom dočista šíbne.


Stát se vlastníkem psa je snadné. Stačí si pořídit psa. Jedno jak. Teda třeba krást psy byste jako uplně nemuseli. Zkuste si nějakého adoptovat nebo koupit anebo si jako já zajeďte na pár služebek a pokud budete mít smůlu, tak on se na vás nějaký ten čokel nalepí a už se neodlepí. Vím, o čem mluvím, já mám čokelů celkem pět. A to sem jich pět fakt jako nechtěla.

V této fázi máte nejspíš psa jako společníka, koupíte obojek, krásné vodítko, luxusní pelíšek, půl tuny hraček a nádherné mističky. S pejskem chodíte na procházky, pejsek si z vás dělá šoufky, sem tam vám čůrne na koberec, sem tam vám sežere nabíječku nebo polštář. Občas kouknete na nějaký fikaný pořad se samozvaným psíchologem, sem tam zkusíte dle samozvaného psíchologa pejska povalit, kousnout, abyste zjistili, že je to uplně k prdu a pejsáček stejně pořád papá nabíječky, tak se je naučíte schovávat a to je celé.

A pak se stane něco hrozného. Je to fáze „Od vlastnictví psa k pejskaři“. Přesně v této fázi vám přeskočí v té kuli. Buď vám k tomu někdo pomůže anebo stejně, jako se stalo u mě, vám přeskočí samovolně.

BLOG: Diagnóza pejskař (čoklíkářka)

Objevíte, že existují nějaké čokelí sporty. A že jich je. Můžete se psem kousat, můžete spolu čuchat, můžete spolu skákat přes překážky nebo skákat pro talíře. Můžete běhat za rozstříhanou igelitkou. Můžete jen tak běhat na špagátu, koloběžkovat, kolovat nebo chodit. Vezmete svou Bobinku, Fifinku, Betynku, Bertíka či Bobíka a vyrazíte do společnosti dalších vlastníků psa. Tak! A už vás mají!

Bobík běhá pomalu a nebaví ho to. Na prt čokel, chce to dalšího. A pak objevíte další sport. A na ten vám taky chybí pes. (Nechybí! Rozhodně nechybí!) Anebo vám prostě jenom jednoduše kvíkne a dotáhnete si domů nějakou kousací asociální příšeru, páč jako ste hustokrutí kynekinologové a převýchovu máte v malíku. Prosím vás, nemáte! Máte možná tak prokouslou ruku a plnou knihovnu knih, večer si je čtete, učíte se anglicky kvůli studiu v angličtině od předních behavioristů, hystericky brečíte, pácháte sebevraždu, zatímco čokelíček na vás kouká a přemýšlí, kam vás rafnout či co vám čajznout a sežrat, zničit, poznačkovat.

Jste ve fázi „Pejskař“. Teď teprve jste v pořádném loji. Z vašeho šatníku postupně nenápadně a plíživě mizí všechny šaty a lodičky a zjevují se vytahané tepláky, roztrhané trika, pevná bota, jiná bota, taková bota na parkur, taková jen tak na ven, gumáky, běžecké do terénu, běžecké do menšího terénu, běžeckochodecké, psí boty, psí ponožky…

Přední světové značky oblečení vystřídají značky typu Gapý, Nonšrot, Manták, Mangou. Módní a lifestyle časopisy se vypaří a připaří se časopisy jako Haf a plesk, Pes nepřítel číslo 1 a u pejskařů velice oblíbený časopis Sebevražda s podtitulem 1000 a jeden tip a trik. Usínáte s pusou plnou chlupů, 27 stupňů a na vás nalepené tři chlupaté radiátory, čtvrtý vám dýchá do ksichtu a pátý si nad vás stoupne a pouští vám gryndy přímo do ucha. Kam se poděly časy, kdy jste chystali překrásné mističky s masíčkem a zeleninou? Teď večer rozbouráte kuře a jste rádi, že po krmení máte ještě všechny prsty.

A tohle všechno ideálně v hodně malém panelákovém bytě. No jenom si to pěkně užijte. Sami jste si navařili.

Auto? Mně je ale uplně jedno, jaký to má obsah, ukažte mi kufr. Postel? A vleze se tam pět a více psů standardní velikosti? Případně ještě pár kvokic? Trekový stan? Prosím rodinnou velikost pro 4 a více lidí. Protože pelechy, vodítka, obojky, postroje, misky, barely s vodou. Ano správně, všechno to táhnete na zádech.

Ale víte co? Stejně je to hezké. Kradou vám řízky z linky, upíjí pivo (když si myslí, že je nikdo nevidí), škubou se mezi sebou jak pojašené hyeny a za dvě vteřiny na to se zas spolu tulí a dělí se o peckovní klacek z ořechu. A jsou tak hodní a roztomilí. (Když spí.) Stojí mi to za to. Koupila jsem  jim barák, ať mají zahrádku, miláčkové. A taky kvokice. Každý správný čokel by měl mít své kvokice a každá správná čoklíkářka by měla mít svůj vinný sklep.

BLOG: Diagnóza pejskař (čoklíkářka)